Vzhledem k tomu, že máme v týmu lékaře, zdravotníky, hasiče či kynologicky erudované instruktory, nemusíme jako tým prokazovat činnost a odbornost různými formálními školeními. Zbývá čas na skutečnou záchranářskou kynologickou praxi a její následnou reflexi nad videozáznamy.
Petr Buzek a Jirka Dvořák věnovali svůj čas vytvoření videoarchivu tréninků. Díky jejich obětavosti tak máme nyní možnost na dataprojektoru vidět kontinuální vývoj jednotlivých psů v pachové práci a způsob práce jejich psovodů. Je to velmi poučné. Prostřednictvím záznamu je možné odhalit neuvědomělé stereotypy chování psovodů, vyhodnotit motivovanost jednotlivých psů a dokonce přicházet na metodické nedostatky vedení tréninku. Ve vzájemné důvěře můžeme přicházet na chyby, které jsou součástí každé činnosti. Chyby se totiž dají pojmenovat a napravit! A zaplaťpánbůh mezi sebou nemáme jedince, kterým vadí vidět svoje chyby. A tak může být radost psovodů nad následným viditelným pokrokem velmi úlevná…
Skutečné sutiny, spousta spodních úkrytů, tmy, výškové úkryty – a to vše pod střechou! Tak to je sen každého skutečného záchranáře kynologa. V děsivém mrazu, který k ránu dosahoval mínus 25 stupňů, jsme se mohli krásně a pohodově věnovat svým psům.
Do tréninku se zapojili i dva noví adepti z Kynologie Polná – a v tomto ohledu opět kynologický “čuch“ Lenky a Jirky nezklamal. Oba psovodi se velmi dobře staví k výcviku a vypadá to, že zapadnou do týmu i lidsky.
Večer jsme využili možnost pronájmu tělocvičny, abychom zjistili, kolik sil nám ještě zbývá i na jiný druh tělesné aktivity. No, sami jsme se překvapili – a jakou legraci jsme si přitom užili!
Při loučení jsme se už nemohli dočkat příštího setkání – měsíc však uteče jako voda. A my se zase ve svém volném čase budeme vzájemně zahrabávat v sutinách, budeme lézt do sklepů, zaprášení, špinaví a šťastní! A ještě s vědomím, že nás opět může někdo potřebovat… No, není to cesta k naplnění života?